Zpět na hlavní stránku

O buldočí povaze, NHL a cestě k 59. rovnoběžce

Petr Kozlík (25 let)

Už od mala se snažím věci dělat trochu jinak. Možná, že jsem k tomu vedený, ale nikdy jsem moc nešel s proudem. Dnes se tomu říká únik z komfortní zóny, ale myslím, že je to spíš takový trend. Je to hlavně o lenosti a hladu, který je v životě důležitý, aby se věci rozpohybovaly kupředu. Když máš hlad, potřebuješ se najíst. A je jedno, jestli tím jídlem má být hambáč nebo nějaká dovednost. Právě hlad mi hodně pomáhá jít si za tím, co v právě ten moment považuji za důležité.

1253

Kdybyste se mě před pár lety zeptali, jestli vím, co chci v životě dělat, asi bych jako spousta vrstevníků jen zavrtěl hlavou. A popravdě myslím, že tu odpověď budu hledat celý život. Čím jsem starší, tím víc vnímám důležitost evoluce, nikoliv cíle. Snažím se v tom vývoji nacházet takové příležitosti, které nejsou snadno dostupné. Beru je jako šanci se odlišit a upozornit na sebe. Co jsem ale naopak věděl vždy, bylo to, že jsem chtěl (a pořád chci) něco umět a aby to k něčemu bylo.

Co se u nás dá ukecat, v Norsku najednou nešlo

Začátek téhle cesty bych zařadil někam na základku. Měli jsme skvělou angličtinářku, která často mluvila o zahraničí. Už tehdy jsem se rozhodl, že moje cesta jednou povede do světa. Možná k tomu přispěl i výměnný pobyt v Holandsku na druhém stupni základky, ale byl to spíš takový pokus nanečisto. Jako malý jsem chtěl hrát NHL. To v tomhle životě už pravděpodobně nestihnu, přesto touha zvednout kotvy zůstala.

Po střední jsem se dostal na Univerzitu do Pardubic. Rok před tím jsem se rozhodl skončit s hokejbalem. Začal jsem víc šlapat do intelektuálna než asfaltu. Prvním výsledkem byl Erasmus v Norsku. Pro ty, kteří mají studium v zahraničí za sebou, to bude znít jako banalita, ale opravdu mě to změnilo. V pohledu na vzdělání i osobní zodpovědnost. To, co se dá u nás v pohodě ukecat, tam najednou nešlo. Musel jsem víc makat, ale stálo to za to.

Jít cestou, která má smysl

Po návratu z Norska jsem dodělal bakaláře a nastoupil na magisterské. Následovali měsíce trápení. Rozhodl jsem se proto pro rok volna. Odjel jsem na stáž a hledal jinou cestu, která by mi dávala smysl. Hledal jsem místo, kde bych mohl propojit technologie s psychologií a designem. Interakční design z toho vypadl nejlépe. Dal jsem na doporučení a vybral si Master's degree programme na univerzitě ve švédském městě Malmö.

Ještě měsíc před začátkem semestru nebylo jisté, zda budu přijatý. Nakonec to vyšlo. V Malmö berou do ročníku 20 lidí z celého světa, hlásí se jich přibližně 120. Když jsem se hlásil, tak jsem to nevěděl. Ono je ale asi lepší občas nevědět všechno, přesto nepopírám, že jsem měl tehdy ohromnou kliku. Ta škola je obrovskou investicí do budoucna. Místo konkrétních metod se tu hodně pracuje s filozofií a přístupem k designu jako procesu, což můžu aplikovat prakticky na cokoliv.

Studujte, ale pořádně

Jedněmi z mých učitelů byli David Cuartielles (spoluzakladatel Arduino) nebo Jonas Löwgren (Thoughtful Interaction Design) a zpětně právě možnost učit se od takových es hodnotím jako vůbec nejdůležitější výhodu studia v Malmö. Proto pokud máte možnost studovat, studujte, ale pořádně. Když se k tomu navíc naskytne i nějaká ta práce, co vám bude dávat smysl, jděte do toho. Snažte se dostat své poznatky do praxe, protože právě tam získáte nejvíc zkušeností – a ty vám už nikdo nevezme.

To, že jsem teď vůbec první interakční designer se vzděláním z Malmö University v České republice, vem čert... Mnohem důležitější jsou pro mě zkušenosti a lidi, které jsem tam poznal. Na konkrétní plány kašlu, spíš mám v hlavě nějaké záměry a milníky, kterých bych chtěl dosáhnout. Snažím se dělat věci, které mě připravují na práci mimo Evropu. Když se mě ale zeptáte zítra, odpovím třeba úplně jinak.

Petr Kozlík

Student interakčního desingu na Malmö University ve Švédsku. V současné době Digital Product Designer na volné noze.

Kontaktuj Petra