Zpět na hlavní stránku

Cestuj, poznávej a dělej si co chceš

Monika Čápová (24 let)

Můj příběh je vcelku dlouhý a plný zážitků. Upřímně jsem závislá na jedné návykové droze, která se jmenuje cestování. Jakmile to jednou zkusíte, už není cesty zpět. Ode mě nečekejte žádné doporučení na motivační knihy, které vedou k úspěchu. Úspěch pro mě je, když zjistíte, co vás baví a hlavně, když to děláte. Ať je to pekařina, lékařství nebo právničina.

1116

Po dokončení ekonomického lycea jsem se v devatenácti z Prahy přesunula do Londýna. Nejprve jsem absolvovala kurzy angličtiny. Poté jsem se zapsala na kurzy managementu na community college a přitom měla různé brigády. Londýn je neuvěřitelně živé město, kde se stále něco děje. To mi bylo trochu osudným, neboť jsem si zvykla, že je kolem mě stále něco nového a nepoznaného. V ten moment jsem si nedovedla představit vrátit se zpět do České republiky, avšak trojnásobné zvýšení školného na anglických univerzitách mě samo o sobě přemluvilo.

Neléčitelná závislost

Při nástupu na univerzitu v Čechách jsem měla jasno, že musím odjet do zahraničí na Erasmus. Ve druháku v zimním semestru jsem vyrazila do Finska. Byl to skvělý semestr, plný nových lidí, kvalitních univerzitních kurzů a cestování. Skandinávii se dá snadno propadnout. Vše tam funguje naprosto bez problémů a příroda je tam jedním slovem nádherná. Na druhé straně ta dokonalost může po čase zevšednět a já jsem z Finska odjedla s myšlenkou, že bych ráda odjela na stáž do země, kde slova jako řád a organizace ztrácejí význam.

V létě jsem odjela na stáž s AIESEC do Indonésie. Měli jsme na starosti přinést trochu organizovanějšího ducha do dvou začínajících firem. Ke konci stáže jsme pak strávili týden v místních školách s dětmi. Během stáže jsme bydleli s místními, tu zkušenost sebelepší hotel nevynahradí. V Indonésii je i běžná jízda anghotem, což je místní náhrada za hromadnou dopravu, hotovým dobrodružstvím. Tato romantická exotika je však narušovaná údery reality. Člověk tam vidí chudobu na každém kroku. V tu chvíli si člověk uvědomí, které nadstandardní věci my tu považujeme za standard. To mě samotnou probudilo.

Po hlavě do dalších výzev

V navazujícím studiu jsem opět vyjela na Erasmus, tentokrát na rok do Německa. Tam jsem se přidala k AIESEC, kde jsem se starala o studenty, kteří chtěli vyjet na podobnou stáž, na které jsem byla v Indonésii. Také jsem se stala viceprezidentkou jedné konference, což nebyl ani tolik křest ohněm mých organizačních schopností, jako němčiny. Zajímavá zkušenost organizace několikadenní akce, pro více než sto studentů v jazyce, ve kterém máte pořád značné mezery. Výzvy jsou však od toho, aby se přijímaly.

Poté jsem přes Tmelník, což je občanské sdružení, které pomáhá zprostředkovat krátkodobé pobyty přes Erasmus, vyjela na několik projektů jak po Evropě, tak i na Blízký východ. Projekty mají různou tématiku a pomáhají rozšiřovat obzory. V Jordánsku a v Litvě jsem dokonce i projekty pomáhala připravovat. Každý rok se snažím o osobní rekord v počtu navštívených zemí. Tento rok jsem skončila pro mě na šťastném čísle třináct a tyto projekty mi v tomto úsilí značně pomohly.

Poznejte sami sebe

Cestování je skvělá záležitost, poznáte spoustu skvělých lidí a míst, prožijete neuvěřitelné zážitky. To podstatné však je, že je to skvělý prostředek na to, jak poznat sebe a co vás baví. Měla jsem tolik možností setkat se s lidmi z různých zemí, kteří neměli příliš štěstí. A problémy, které se možná zprvu zdají pro nás tady vzdálené, mi přijdou rázem bližší. A v tomto ohledu se ve svém životě chci realizovat.

Monika Čápová

Studentka Fakulty ekonomicko-správní, Univerzity Pardubice. V současné době propagátorka zahraničních pobytů na volné noze.

Kontaktuj Moniku